Autor

Texty na webu Miluj život nevznikají z načtených knih ani z přepisů cizích učení. Vznikají ze života samotného.

Autor prošel cestou, která nevedla přes správné odpovědi, ale přes chyby. Přes bolest. Přes slepé uličky, které se ukázaly jako slepé až ve chvíli, kdy do nich skutečně vstoupil. Každý další směr se rodil z nárazu – a z ochoty se znovu zvednout a jít dál.

Až zpětně se ukazovalo, že to, co bylo prožito, už někdo před ním pojmenoval. Že některé vhledy byly dříve vysloveny, napsány, zachyceny slovy. Silným momentem tohoto poznání bylo setkání s dílem Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce, kde se osobní zkušenost potkala s nadčasovým popisem lidské cesty.

Podobné souznění přišlo i později při setkání s osmidílnou jógovou sútrou Pataňdžaliho. Ne jako převzaté učení, ale jako potvrzení – odstavec po odstavci – že to, co bylo žito, má své hlubší ukotvení. Tam, kde se objevují rozdíly, nejde o rozpor v podstatě, ale o jazyk, výklad či nepřesnost překladu.

Celá tato cesta je vlastní. Ne odvozená, ne naučená, ne převyprávěná. Texty nejsou návodem, jak žít. Neučí, co je správně. Neopírají se o autoritu učitele.

Jejich smyslem je jediné: ukázat, že skutečné poznání nevzniká opakováním cizích slov, ale vlastním prožitkem.

Autor nevnímá učení jako předávání hotových odpovědí, ale jako pozvání ke zkušenosti. K odvaze projít si svou vlastní cestu. Udělat vlastní chyby. Cítit vlastní bolest. A skrze ni se postupně dostávat blíž k sobě.

Protože právě tam – ne v textech, ne v teoriích – začíná skutečný život.

Patrik Pavlačík