Dobrý den, jmenuji se Marcela H. a chtěla bych se s vámi podělit o svou zkušenost. Na mé cestě za uzdravením sehrál velkou roli Free Patrik.
Když se objevily moje zdravotní potíže, myslela jsem si, že právě tehdy všechno začalo. Až díky Patrikovi jsem si uvědomila, že skutečný začátek sahá mnohem dál do minulosti.
Zažila jsem panickou ataku a cítila bolest pod okem na pravé straně obličeje. Lékaři tvrdili, že mám dutiny v pořádku, a před čtrnácti dny mi ošetřovali kořen zubu číslo 3. Přitom před šestnácti lety mě kopl kůň do obličeje a nyní se mi začaly vracet vleklé problémy se zuby. Byla jsem psychicky vyčerpaná a bála se.
Jednoho dne na mě na Facebooku “vyskočil” Free Patrik. Dnes vím, že to nebyla náhoda – a jsem za to vděčná. I když jsme od sebe daleko (já žiji na Šumavě, on v Beskydech), komunikovali jsme jen písemně přes Facebook, a přesto mi nesmírně pomohl. Byla jsem najednou v kontaktu s někým, kdo mi pomohl pochopit, proč se necítím dobře, co dělám špatně. Někým, kdo tu pro mě opravdu byl. Mohla jsem se mu svěřit a cítila jsem podporu. A to všechno začalo nést ovoce.
Patrik mi naslouchal s obrovským pochopením a začal se ptát, kdy moje potíže vlastně začaly. Začala jsem tedy vzpomínat. Zhruba před třemi lety se ataky objevovaly jednou za čtvrt roku, ale v době, kdy jsem oslovila Patrika, byly téměř na denním pořádku. Měla jsem strach – o sebe, abych nebyla vážně nemocná, i o své blízké. Lidé kolem mě si mysleli, že jsem silná, ale pravda byla jiná. Nakonec jsem skončila na antidepresivech… já, která se vždy lékům bránila!
Dlouhodobě jsem prožívala silný stres, k tomu se přidaly blokace krčních a hrudních obratlů. Čekala mě magnetická rezonance krční páteře a mozku, zažila jsem i oční migrény s aurou.
Abych mohla odpovědět na Patrikovy otázky, vrátila jsem se ve vzpomínkách do minulosti. Netušila jsem, že cesta k uzdravení vede přes poznání a odpuštění – především těm, kteří mi v dětství ublížili…
Zmínila jsem, že jsem před osmi lety odešla od manžela, který mě bil, podváděl, pil a zadlužil nás. Rozvod trval tři roky. Dluhy jsem musela řešit insolvencí.
Pracovala jsem tehdy v malém bistru, které patřilo otci mého přítele. Byla jsem tam „holka pro všechno“, pod neustálým tlakem a poslouchala jen negativní komentáře. Později jsem změnila práci, ale ani ta mi fyzicky neprospěla – i tentokrát šlo hlavně o emoční zátěž. Do toho mi po dvaceti letech zemřel můj milovaný kůň.
V důsledku stresu z práce mi zůstal vysoký tlak a rozvod mě stál žlučník. Nakonec přišla panická ataka.
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pouhého půl roku. Otec o mě nejevil žádný zájem, a i když se máma starala o mě a mou sestru, nedávala nám moc lásky. Sestra, o dva roky starší, byla vždy oblíbená. Já byla spíš rebel – a také jsem časem zjistila, že mě máma vlastně nechtěla.
Ve škole to pro mě nebylo snadné. Děti se mi smály, že jsem z rozvedené rodiny. Vymyslela jsem si proto smutný příběh, že můj táta zemřel. Když bylo sestře patnáct, přijel za ní táta z Prahy a přivezl jí spoustu dárků. Já, tehdy také patnáctiletá, čekala, že přijde i za mnou. Nepřišel.
S otcem jsem začala komunikovat až ve svých 26 letech. Teď jsme se neviděli už osm let – je vážně nemocný. Tíží mě, jak mě důležití muži v mém životě zraňovali.
Navíc jsem si vyčítala, jakého otce jsem vybrala svým dětem. Muže, který mě bil už v šestinedělí. Když jsme se rozváděli, měl v sobě tolik zloby, že by se neštítil ničeho.
Až díky rozhovorům s Patrikem jsem si dokázala přiznat, že mám problém. A začala jsem na jeho odstranění pracovat – s jeho pomocí a velkou dávkou podpory.
Díky Patrikovi jsem si uvědomila, kolik věcí si nechávám líbit, kolik si toho vyčítám a jak moc mě svazuje strach z toho, že nejsem dost dobrá. Doporučil mi jednoduchou „modlitbu“: Omlouvám se, lituji, prosím, miluji Tě.
Vysvětlil mi, že bolest není nepřítel – ale posel. Nech ji být, přiznej ji, poděkuj jí. Tím začne mizet.
Začalo mi docházet, že tělo je hlasem duše. Když nás něco bolí, duši něco nesedí. Když v sobě nosím strach, spustí se ataky. Když mě někdo zraňuje, tělo reaguje bolestí.
V práci napětí vygradovalo. Vedoucí mi řekl, že se mám zklidnit – prý si na mě kolegyně stěžují. Byla jsem plná vzteku, dokud mi to nedošlo: Musím se naučit mít sama sebe ráda.
Nechci už v sobě nosit hněv. Chci žít pro sebe a ty, kteří mě milují. Už nejsem ani naštvaná.
Obrovskou oporu pro mě představoval fakt, že tu byl někdo, komu jsem se mohla svěřit. A právě spojení jeho podpory a praktických rad mi pomohlo „vygumovat“ všechny nemoci, které mě tak dlouho trápily.
Začala jsem pracovat na sobě, vztazích, zdraví. Cítila jsem, že se něco obrací k lepšímu.
Moje tělo mi celou dobu ukazovalo: „Takhle ne, holka.“ Až jsem se zastavila, přijala pokoru a začala se mít ráda.
Dnes už chápu, že mé dřívější chování byla obrana. Neuvědomovala jsem si, kolik bolesti tím mohu způsobit druhým.
Snažím se být vnímavější ke svému okolí. A když mě přepadne vztek, tělo mi to ihned dá najevo.
Díky, Patriku. Za tvou upřímnost. I za to, že jsi mi někdy řekl věci, které jsem nechtěla slyšet… ale potřebovala.
Pokud procházíte náročným obdobím nebo máte zdravotní potíže, které lékaři nedokáží vysvětlit, napište mi.
Třeba spolu najdeme cestu, která vám pomůže.